Pohřby, které vstoupily do českých dějin

1937 – Pohřeb „Presidenta Osvoboditele“ předpovídající zlé časy
„To kalné ráno, to si pamatuj, mé dítě.“ zní v básni J. Seiferta věnované úmrtí zakladatele ČSR profesora TGM.
Když po 17 letech v úřadu prezident Masaryk v prosinci 1935 ze zdravotních důvodů abdikuje, již to dovede lidi ke smutku. Ztrácí tím nemalou morální podporu a hodnotu ve svém čele.
JUDr. Edvard Beneš, který ho nahradil a kterého sám Masaryk navrhl jako vhodného nástupce, bohužel navzdory snahám není v očích československého lidu takový jako „Tatíček Masaryk“. Za Beneše si československý stát prošel tím nejhorším ze své existence, TGM tak díky tomu a spolu s faktem, že byl hlavní aktér samotného vzniku země, zůstal symbolem naší první samostatné demokratické Československé republiky.
 
1939 – Symbol nezlomného studenstva Jan Opletal
Poté, co náš stát 15.3. 1939 obsadila Třetí říše a vznikl „Protektorát Čechy a Morava“ se ihned začala projevovat nevole. Ta vyvrcholila 28.10., v den 21. výročí vzniku ČSR.
V Praze i jinde proběhla série demonstrací, na kterých tvořilo většinu studenstvo. Navečer bylo použito v Praze k rozehnání davu střelby, to nepřežil V. Sedláček a na následky střelných poranění umírá 11.11. i Jan Opletal, student medicíny, bylo mu 24 let.  
Pohřbu 15.11. se zúčastní okolo 3 000 lidí, jeho smrt vyvolá řadu protinacistických manifestací, které nacisté rázně utnou 17.11. odvlečením tisíců studentů do koncentráků, popravou 9 předsedů studentských spolků a uzavřením vysokých škol v Protektorátu až do konce války. Tento den je dnes „Mezinárodní den studentstva, den boje za svobodu a demokracii“ a je celosvětově uznávaným svátkem demokracie.
 
1948 – Ten, co šel vždy s davem, a nakonec za něj i padl (?) – Jan Masaryk
Když ráno 10. března 1948 našli čs. ministra zahraničních věcí Jana Masaryka pod okny jeho bytu v Praze, započaly diskuse o tom, jak zemřel. Dnes se díky sérii i moderních šetření jeví nejpravděpodobněji vražda.
Jan Masaryk, demokratický nestraník, setrval ve vládě i po Komunistickém puči 24.2. 1948, pravděpodobně proto, aby zajistil neúplnou totalitu ve své vlasti, prý dokonce uvažoval o emigraci či naopak o setrvání doma a kandidatuře na prezidenta po E. Benešovi, ať tak či onak, někomu překážel. Jeho pohřbem 13. března opouští naši vlast poslední velký demokrat, syn TGM, charakterní diplomat světové úrovně a jméno „Masaryk“.
 
 
 
 
2011 – Jeden ze strůjců Sametové revoluce Václav Havel
Zpráva o smrti Václava Havla 18.12. zasáhla republiku i svět a my si rychle vzpomněli na ono „kalné ráno…“. Pohřeb, jaký byl vystaven vítězi nad totalitou 23.12., do té doby Češi doma neviděli. Smuteční průvod šel centrem Prahy lemován mnoha tisíci smutkem němými lidmi, rakev byla vezena zahalená ve státní vlajce na lafetě v doprovodu armády.
Havel byl i kontroverzní, nikdo mu již však nevezme jednu z hlavních rolí v „Občanskému fóru“ a procesu odpojování od Východního bloku.