Bydlení je drahá záležitost

Bydlet chceme pochopitelně všichni, je to jedna z našich nejzákladnějších potřeb, bez níž se už dávno žádný normální člověk neobejde. Jenže bydlení je jak známo provázeno celou řadou problémů, a tak nejednou nebydlíme tak, jak bychom si to zrovna přáli, a najdou se i lidé, kteří jsou nuceni žít i v naprosto nevyhovujících podmínkách nebo dokonce nebydlí vůbec nikde. A ti, kdo nebydlí, jsou v natolik složité situaci, že se nenajde snad vůbec nikdo, kdo by jim to záviděl.

Jenže v pozici někoho nebydlícího se zkrátka někteří z nás lidí někdy ocitají i navzdory své touze bydlet. A není to vůbec udivující. Protože je nějaké to nájemní bydlení pořád dražší a v dnešní složité době si ho leckdo nemůže se svými příjmy dovolit, u rodičů také nelze žít věčně a na svoji nemovitost už si teprve musí nechat mnozí našinci zajít chuť. Protože vlastní byt nebo dokonce dům, to je něco, co stojí tolik peněz, že se na to v případě mnoha našinců snad ani nedá našetřit.

Ale bydlení ve vlastním je bydlení ve vlastním, je to jistota, kterou si mnozí z nás nechtějí nechat ujít. A když se na takovou koupi nějakého domu nebo bytu nedaří dost rychle peníze našetřit, bere se aspoň půjčka. Tedy hypotéka. Člověk u ní dá nemovitost do zástavy a získá od zvolené finanční instituce prostředky, aby si ji mohl koupit. A po jejím splacení je pak onen objekt konečně majetkem dotyčného.

Jenže někdy se nepodaří získat na koupi soukromého bytu ani hypotéka. I ta může být pro leckoho z nás nedosažitelná, protože při cenách nemovitostí v soukromém vlastnictví jde o částky, které jsou natolik vysoké, že by člověk nedokázal ani splácet hypotéku.

A aby pak někdo bydlel, je třeba vzít si trochu jinou hypotéku. Ona je totiž hypotéka na družstevní byt Americká hypotéka vzhledem k nižším cenám družstevních bytů dosažitelnější, protože se tu půjčuje méně peněz, což lidé spíše zvládnou. A proto jsou družstevní byty atraktivní. I když se v nich bydlí jako v těch soukromých, je to dostupnější řešení, díky němuž bydlí i ti, kdo by jinak byli odsouzeni k podnájmu nebo bydlení s rodiči, případně k životu na ulici.